Jak tak na sebe koukám, zjišťuji, že kapitola – k čemukoli – nebude dřív než příští víkend. Není to jen blížící se zkouškou, ale i múzou, která opět trucuje. Ovšem jelikož mám k povídce Zda smím jít blíž... zda smím jít dál, hotových několik kapitol dějově až za dlouhou dobu (múza je potvora J ), rozhodla jsem se pro malou inovaci. Mám pro vás pár úryvků z několika napsaných scén. Tyto odstavce vám nebudou dávat smysl, nenavazují na sebe, každý z nich se následně může objevit i s dějově velkým odstupem. Je to jen něco pro ukrácení dlouhé chvíle. No a taky můžete polemizovat, jak to všechno vlastně dopadne a kam to směřuje. J
PS: Bez betování!
Před námi se otevírá moje další kapitolová povídka, tentokrát čistě z mého pera. Je psána na přání mé bety a skvělé kamarádky – Terky. Chtěla bych tedy dílo - jako celek - věnovat právě Terce. Jsem ráda, že ji mám.
Požadavky byly asi následující: „Harry plus Severus. A něco s tím udělej.“
Tak jsem s tím něco udělala. Jsem nucena vás upozornit, že povídka bude slashového rázu, v rozmezí ratingu 12+ až 15+. Abych si však nechala pootevřená vrátka, dodávám, že ani té nejvyšší kategorii (tedy 18+) se nebráním, ovšem nemyslím si, že k ní dojdu. Také upozorňuji, že obvykle nepíšu rating u každé kapitoly, takže se může stát, že některé části budou vhodné úplně pro každého, jiné méně.
Prakticky jsem se s tím na své (naší) stránce nesetkala, nicméně… pokud snad někdo, trpící homofobií, narazí na tuto povídku, nechť stránky opustí a stejně tak si odpustí i jakékoli urážlivé či vulgární vyjadřování na adresu homosexuality jako takové. Děkuji předem za slušnost a vstřícnost.
No, možná by vás zajímalo něco málo k ději, že… Velmi stručně nastíněno:
Je po válce, Voldemort padl. Severus Snape přežil a nyní, očištěn od „hříchů“ své minulosti (veřejně ano, ale i sám před sebou?) vede dál Bradavickou školu na postu ředitele.
Harry Potter je v té samé době poněkud unavený hrdina kouzelnického světa, jehož přirozenou povahu deptá jednak přetrvávající (nevyžádaná) pozornost, jednak i poněkud neuspokojivý partnerský vztah – s Ginny Weasleyovou.
Člověk míní… život si hraje. Jednoho dne se Harry shodou okolností opět ocitne v Bradavicích. Je to, jako by se znovu setkala černá a bílá a pustila se do sebe v nikdy (?) nekončícím souboji, který nemá vítěze.
Nebo ho mít může?
Pojďte se, spolu se mnou, podívat, jak takový boj dopadne.
Beta – Terka.
PS: Ještě jedno upozornění, které je zároveň i malou prosbou o shovívavost – slash píši sama poprvé. Konstruktivní kritika je samozřejmě vítána.
PPS: Málem bych zapomněla – název povídky jsem si vypůjčila, a sice z básnické sbírky Jaroslava Seiferta – Nejkrásnější bývá šílená. Verš je (mírně upraven) z básně s názvem „Spící“.
A nakonec slova, která mi povídku evokují:
Zaslechl jsem lásku odcházet, když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání – ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.