Odpověď na článek Mari

Varování - bez bety a psáno jako přímá reakce na uveřejněný článek, tudíž jen hrubá korektura.

Byla jsem teď skoro týden pryč, takže jsem se sem dostala až dnes a co nevidím. Mari, ty pitomé děcko…

Co mám říct? Zkusím to tedy přímo – když jsem začínala psát, měla jsem v hlavě nápad, stávalo se mi, že jsem bez snahy viděla celé následující scény povídky před sebou. Zkrátka – psalo se mi víc než snadno, na psaní jsem se těšila. Po dopsání Zdá se ti to nemožné? ale nastal jistý obrat v situaci – a ne, já opravdu nevím proč. Cítila jsem, že potřebuju napsat povídku s jiným párek než je HG/SS a na HP/SS jsem vyloženě těšila (popravdě – neuměla jsem si představit jiný pár a neumím to doteď), ale… nevím přesně kdy, nebo jak došlo k nějaké změně. Z počátku jsem opět viděla podstatný děj té povídky (mluvím o Zda smím jít blíž… zda smím jít dál), viděla jsem scény (z toho vznikla šestá kapitola a další, dějově poněkud vzdálené, které tedy neznáte). Jenže – to, co jsem viděla, jsem napsala. A s chutí. A pak, z počátku jsem si to ani neuvědomovala, jsem přestávala vidět to, co bych následně měla napsat. Zkrátka – přestalo to jít samo a přestalo to jít automaticky, jakoby se někde zadrhlo kolečko. Jedna má přítelkyně mi tvrdí, že pak jsem na řadě já, abych tomu pomohla, abych se pokoušela děj vymyslet. Zkusila jsem to a zkouším to. Pak píšu kapitolu o pár stovkách slov na etapy a mám pocit, že to po sobě ani nemůžu číst, připadá mi to špatné, unylé a nijaké. Což je ostatně další problém – momentálně jsem v situaci,  že když cokoli, co jsem napsala, čtu, připadá mi to jako… zoufale nedosahující jakékoli kvality. Prostě si říkám – co to tam plácám?

Dál… udělala jsem zcela jistě chybu, kterou jsem si opět uvědomila až díky kamarádce. A sice – věřila jsem, že lidé kteří se mnou prošli HG/SS... se mnou stejně tak přirozeně přejdou na HP/SS (děkuji těm, kteří to udělali). Byl to omyl, který má pravděpodobně více důvodů a zřejmě to není chyba čtenářů, ale mého úsudku. Podcenila jsem specifika slashové scény (stejně tak jako specifika, které sebou nese psaní hetu) a nedomyslela důsledky. Z čehož plyne pokles čtenářů, jakožto i pokles komentujících. (Ovšem… když vám ze  sto padesáti lidí kapitolu okomentují dva, je asi problém i někde jinde – ačkoli, vím, byla to i má chyba).

Když se tohle všechno semele dohromady, vznikne situace, jaká vznikla teď. Nebo taky nějaká jiná, ale v mém případě tahle. Abych to zkrátila – nejsem ve stavu, kdy chci s psaním končit, nemíním nechat povídky rozepsané a nemíním… od ničeho odcházet. Ale věci se změnily (Merline, zní to tak, jak si myslím ?) a v mém psaní nebo přístupu k němu došlo k jistému posunu. (A kdo se za rok a půl nikam neposune? Nenastanou u něj změny?)

Nejsem hrdá na ty prodlevy, které momentálně byly mezi kapitolami (asi to bude znít jako klišé – ale měla jsem co dělat sama se sebou v tom životě, který na mě kouká každé ráno, když otevřu oči), a pokusím se je zmenšit.

Dále – pokud nic jiného a pokud vy, kteří tady na výzvu Mariany píšete své komentáře (mimochodem – děkuji vám), chcete napsat ještě jeden, nebo o tom jen přemýšlet – pak děkujte assez za to, co dělá i za ty milé Huláky, co mi čas od času pošle. J

Já osobně děkuji právě jí a Marianě. A i vám, kteří jste se ozvali.

PS: Už jen dodám, že osmá kapitola k Zda smím jít blíž… je hotová dva dny, půjde k betě.

Sisi

27.08.2010 18:32:52
ASISI
 
Už to tak vypadá: obsah těchto stránek může být nevhodný pro děti a mladistvé. Obsah těchto stránek může obsahovat homosexuální tématiku. Obsah těchto stránek může obsahovat Harryho Pottera v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one