Dáreček k výročí stránek

  Naše stránky dnes slaví rok od svého založení. Původně jsem je zakládat nechtěla, jak už asi víte, donutila mě k tomu špatná situace při schvalování kapitol na FF. Další roli hrál i „nátlak“ assez (to ještě asi, chudinka, netušila, co si tím způsobí… ) a pak se vás čím dál tím víc začalo ptát, proč nemáme stránky.

Já vám za to moc a moc děkuju! Tohle všechno – vy, psaní, stránky, moji přátele… to je něco, co mi dělá život hezčí, co mi pomáhá. Jsem moc ráda, že jsem to udělala.

Děkuji a vážím si vás.

Děkuji Terce, která je… neskutečná. Jde se mnou už rok… a jde kamkoli. Mám tě moc ráda, zlato.

Děkuji assez. Ona ví, co myslím.

A konečně… ještě jednou děkuji vám všem! Dneska máme rok, uvidíme, kam můžeme dojít – s vámi.

Už mlčím, jsem nějaká na měkko…

 

Takže Brnka se nám vykecala, tak teď ještě já. Nejdříve sem určitě přijde poděkování Lucy a Efce, za to, že jsem mohla použít a využít jejich nápad. Děkuji dámy. ;o)

Co dál, připojuji se k poděkováním, která vypsala Sis, s tím, že díky patří i všem, kteří komentují mou a Marianinu povídku, jsme za vás nesmírně vděčné. Dodáváte nám tu vůli nepřestat a hnací pohon.

A tak abychom vás odměnily, alespoň částečně, je tu pro vás takový dáreček. Doufám, že se vám bude líbit.

Prostě díky vám všem, že jste to s námi přežili a vydrželi.

 

Pokud jsme snad v našem díle na někoho zapomněly, velmi se omlouváme a dotyčné prosíme, ať aktivně volají po nápravě!

T. + T. + M.

P.S.: Přejem příjemné čtení.

A Terezník se omlouvá, že je to tu až tak pozdě, ale bohužel jsem se sem dříve nedostala. Doufám, že mě omluvíte. ;o)

Předpokládáme, že poznáte, co která magorka psala... :-)

 

 

„Co myslíš, přijdou všichni?“ obrátila se na svou společnici Terezník, přitom svírala úzkostlivě v rukou jakési papíry.

„Zbláznila ses?! Myslíš, že by si to někdo nechal ujít? To těžko,“ opáčila jí na to tázaná se smíchem a radostí v očích.

Obě se nesmírně těšily na výlet, který je čekal a také na to, jak konečně osobně poznají jejich čtenářstvo.


„Vidíš, tamhle jdou,“ ozvala se po chvíli Sis.

Terezník přimhouřila oči a zapátrala ve svém okolí, po kolikáté si už zanadávala nad tím, že by potřebovala nové brýle, i když tyhle už měly poměrně silné dioptrie. A protože Sis věřila více než svému vlastnímu smyslu, vytáhla obrovský transparent hýřící všemi barvami, který hlásal: VÝLET DO BRADAVIC. Věřte faktu, vážení, že onen transparent nenapsala Sis – nikdo by to nikdy nepřečetl a pravděpodobně by ji měli za kandidátku do lekcí azbuky.


Jak se postupně dav před nimi zvětšoval, rostlo i zděšení na tvářích organizátorek.

Jak to jen Sevy s Lucy udělaly, že tak bravurně zorganizovaly jejich výlet na Slovensku? pomyslela si Terezník. Očima obě vyhledala, smály se nějakému vtipu, ale jen co vycítily její pohled, obrátily se a zamávaly jí, na tvářích jim pohrávaly potměšilé úšklebky, ale v očích viděla také porozumění. Hned se našly se soraki a Zrzounkem, čemuž se nijak zvlášť nedivila. Také byly obklopeny hloučkem lidí, kteří navštěvovali jejich stránky jako Fido, JSark, GwenLoguir, kapi, drahokam... Opodál zaznamenala skupinku složenou z wixie, elu, nadin a evi, jak nečekané.

V dálce zahlédla i assez se Šárkou, které stály pospolu s další skupinkou, čítající Kys, Jikitu, drahokam a další, se kterými se zatím ještě neseznámila. Pak ale, jak začali přicházet i ostatní, ztratila přehled o tom, kdo je kdo a kdo kde je.To je, děti, normální. Terezník ztrácí přehled pravidelně, ale stejně je boží. :-)


„Ahoj, holky,“ ozvalo se jim za zády, až málem nadskočily metr dvacet vysoko.

„Omlouvám se, ale nějak jsem to nestihla. Víte, normálně se...,“

„Ahoj, Mari. Teď ne, prosím,“ přerušila ji Sis. „Musíme je dostat do letadla, pak nám všechno povyprávíš.“ Načež jí vrazila do ruky krabici s odznaky, které nesly erb Bradavic.


„Ahoj, děcka,“ začala Terezník, a přitom doufala, že jim moc oslovení „děcka“ vadit nebude, přece jsou to všichni jejich „pitomá děcka“, která mají nesmírně rády, „jak už víte ze stránek, přesuneme se letadlem do Londýna a tam na nás bude čekat vlak do Bradavic. Bohužel většinu z vás neznáme, proto si, prosím, u A-SISI, mě nebo Mariany vyzvedněte odznak. Budeme vyvolávat jednotlivá jména, abychom zároveň zjistily, jestli jste všichni.“

To víte… když jste děcka, tak si vás musíme i označit, ještě někam zapadnete a co pak…? No?

Na letišti byl zájezd nucen absolvovat kupu mudlovských procesů. „Merline, zlato, nemusíš se svlékat celá,“ vypálila Sis na svého anděla, když u přechodu do tranzitního prostoru odkládala svou garderobu, „já ti to říkala jenom z legrace!“ pokračovala unaveně – Terezník totiž letěla letadlem poprvé. „Prosím tě… sundej si jenom pásek a bundu, všechno vyndej z kapes a polož tady do té misky.“

Jak bylo řečeno, tak andělská beta s poněkud dotčeným výrazem udělala, svěřila veškerý svůj přítomný majetek černému tunelu a nedůvěřivě prošla bezpečnostním rámem. Do této chvíle klidné zelené světýlko začalo zběsile červeně blikat.

A tak byla Terka nucena za vydatného přihlížení zbytku skupinky, absolvovat osobní prohlídku. A pořád pípala. Mladý policista už nevěděl co s ní, fronta před nástupem do letadla se opovážlivě tenčila…

„Slečno, prosím vás, sundejte si obuv, projedeme je taky, zda tam nemáte zbraň,“ vypadlo z něj konečně. Chudák Terezník. Nakonec se ukázalo, že celý problém způsobovaly kovové cvočky na kotníčkových botách.

Sis zatím ovívala palubní vstupenkou a pasem assez, která, chudinka, trpí kinetózou – je jí tedy špatně v dopravních prostředcích.

„Kam jsem jen dala ten Kinedryl,“ volala zmateně a vytahovala z příručního zavazadla svou pojízdnou lékárnu, kterou díky nemoci z povolání vozila všude sebou.

V tom přiskočila elu se svou vlastní zásobou a obě se začaly nad zeleno-bílo-šedivou assez radit.

„Poslední výzva pro cestující letu…. směřujícího do Londýna,“ ozvalo se skupině nad hlavou. Všichni tedy houfně, díky botám na poslední chvíli, zamířili k letušce.

„Nemám pas,“ ozvalo se z davu nešťastně.

„Cože?“ ztrácela se Sis.

„Nemá pas,“ ozřejmila jí Terezník.

„Kdo nemá pas? Ty?“ nechápala Sis a chytla se té možnosti, která se jí zdála nejpravděpodobnější…

„Ale kuš, já ho mám,“ zvolala Terezník sebevědomě, načež… se začala zmateně přehrabovat ve své tašce, „tedy… měla jsem ho,“ prohlásila nejistě po chvilce chaotického přehrabování.

„Tady,“ ťukla Terku Šárka do ramene a do ruky jí vrazila pas i s palubní vstupenkou, „zapomněla jsi to u kontroly,“ vysvětlila a loupla pohledem směrem k vyčerpaně se tvářícímu policistovi, který si určitě (kromě konce služby) nepřál nic jiného, než aby už TOHLE letadlo odlétlo.

Sis jen protočila oči, ovšem komentář si odpustila.

„Tak kdo nemá pas?“ zvolala do davu, zatížená svým smyslem všechny a všechno organizovat.

„Já, ale už ho mám, ležel pod kupou obvazů,“ vykoukla z houfu hlava elu a omluvně mávala Sis před nosem hromadou sterilních pomůcek.

„Tohle táhneš do letadla? Proč to nemáš v kufru?“ nechápala Sis. Elu jen pokrčila rameny, „Co ty víš, co se může stát, musím být připravena na vše.“

Sisi vypadala, že s ní o tom začne vážně debatovat a budou se překřikovat přes tu hromadu lidí, když se ozvalo „Tak letíte, nebo ne?“

To byla chudák letuška, co už se na to očividně nemohla koukat.

A tak se všichni, chaoticky, jak jinak, nahrnuli k (díky Merlinovi) poslední kontrole před odletem.

Assez ne,“ zvolala o chvilku později Sis, když se její chůva nahrnula, z nějakého neznámého důvodu, k sedadlu přímo u okýnka, „Šárko, ať sedí na kraji…,“ přitočila se k osobě, o které doufala, že na to pitomé děcko dohlédne, „když bude zvracet, ať může na záchod,“ dodala už šeptem.


„Ufff,“ vypadlo ze Sis i Terezníka, když konečně všichni spořádaně seděli na svých místech – ale že to byl boj.

„A můžu si vytáhnout tu vestu?“

Sis zmateně zamrkala, otočila hlavu od okénka, kterým zírala na letištní plochu a popojíždějící vozíky s náloží kufrů. „Jak… vytáhnout?“ nechápala. „No Jituš a Lia říkaly, ať si ji prohlídnu,“ vypadlo z anděla.

„Nic nevytahuj, jenom se koukej!“ opáčila Sis, naklonila se dopředu a přitom vrhla na ty dvě rozesmáté potvory, sedící přes uličku, vyčítavý pohled.

„Škoda,“ ozvalo se ještě tiše.

Ty bety…

„Unikové východy jsou umístěny…, kyslíkové masky, plovací vesty…“ blabla... Sis moc nevnímala, ta měla v hlavě jenom Londýn.

„Dámy a pánové, vítá vás kapitán letadla, v Londýně je oblačno s mírným větrem. Let potrvá asi hodinu a čtyřicet minut (kdosi, vypadalo to jako assez, zaúpěl), zapněte si prosím bezpečnostní pásy. Přeji vám příjemný let.“

„Jak se to…?“ ozvalo se z vedlejšího sedadla – to anděl aktivně zápasil s bezpečnostním pásem. Sis neřekla nic, nestihla to…

„Slečno, musíte se připoutat.“

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se nad hlavou dívek stevard a zíral na Terezníka.

„Když já nevím…,“ snažila se Terezník objasnit pointu problému, do čehož jí vtrhla z druhé strany sedící Mariana, beze slova čapla oba konce pásu a bez problému je spojila dohromady.


„Juchů!“ ozvalo se nadšené zvolání z několika hrdel – to když se letadlo odlepilo od země a pod ním se objevila panoramata.

„Kruci, já nic neslyším,“ postěžovala si Terezník. Letuška se z ní snažila marně vydolovat, co si dá k pití.

„Co se divíš? Chytej!“

To právě Snapea, sedící o řadu před sluchztrácejícím Terezníkem, odněkud vydolovala žvýkačku a zrovna balíčkem mířila na betu. „A žvýkej,“ doporučila jí ještě s povytaženým obočím.

„Dámy, vstáváme,“ prohlásila Sis o deset minut později, sotva zaregistrovala zmenšující se frontu před toaletou. Byla to taková její specialita, i kdyby cesta trvala jen půl hodiny, na ten záchod by stejně musela jít.

Tak tam v té úzké uličce prováděly hotovou akrobacii – Sis se statečně probojovávala od svého milovaného okénka.

„Čemu se směješ?“ otázala se, bojem s prostorem vyčerpaná Sis, Sevika99, kterou míjela cestou k toaletám.

„Ale… přemýšlím, jak je na tom Severus s domácím mazlíčkem a napadlo mě,“ spustila, a nadšeně se na sedadle narovnala, „že bych mohla s Mistrem probrat i právní problematiku podání některých lektvarů, nebo jejich výzkum, nebo…,“ spustila na přešlapující Sisi.

„No skvělé,“ vysoukala ze sebe a s hrůzou pozorovala, že se fronta opět zvětšuje. Sevik v povídání o právních podstatách zneužívání lektvarů ne a ne přestat a ačkoli to bylo téma věru zajímavé, Sisi momentálně opravdu trpěla. A tak vrhla prosebný pohled na vedle sedící Jimmi. Ta jen mávla rukou a s tichým: „Ja ju zabavím, choď,“ nebohou autorku propustila.

„Co se stalo?“ starala se, pro změnu cestou zpátky, po vystání nekonečné fronty, Sisi u Šárky, když spatřila podřimující assez. Tedy… doufala, že jenom spí.

„Po tom prášku usnula,“ pravila Šárka.

„Bude pěkně zblbá,“ opáčila Sis.

„To ji přejde, až uvidí svého… tedy… našeho oblíbence,“ mávla rukou přihlížející Zrzka.

„,Možná by sa hodila káva,“ navrhla, taktéž z toalety přicházející, JSark.

„To ne, spíš Cola,“ prohlásila Sis, načež Šárka souhlasně přikývla.

Jakkoli to zní… surreálně, přiznejme si to, zbytek letu proběhl bez větších potíží. (Ehm… větších…nepočítaje nějaké ty turbulence, zablokování zámku u toalety zrovna v okamžiku, kdy tam byla Terezník, nebo zakopnutí Sallome o vozík s pitím u kuchyňky tak nešťastně, že se, nezabrzděný, málem rozjel po letadle).


Ale za to po přistání… (při kterém si spící assez udělala bouli, Terezník málem vyrazila zub o složený plastový stoleček před sebou – to víte, když letíte poprvé… a elu ihned lovila své sterilní obvazy z tašky, uložené nad sedadlem tak nešťastně, že málem přizabila procházející letušku… k tomu Snapea prohlásila, že ačkoli je, prosím pěkně, taky zdravotník, do tohohle že se ona nemotá a pohledem zpražila půlku letadla) nastal neorganizovaný chaos.

„Prosím vás, sejdeme se u zavazadel!“ křičela Sis po rozutíkající se skupině - jedna část by ráda předním východem, druhá zase zadním… zkrátka magořina.

„O kolik se posouvá ten čas?“ breptala do toho Bess C., které jaksi uniklo kapitánské hlášení.


Nutno podotknout, že po překonání usměvavého úředníka (hm… poněkud nedůvěřivě těkající z fotky Sis v pase a na skutečnou podobu jmenované… to víte, na té fotce byla Sis ještě mladá a švarná holka… ale nahlas to neříkejme, ano?) nastalo nekonečné čekání na zavazadla, za což byly organizátorky akce snad poprvé v životě vděčné, jelikož se tak podařilo dát dohromady celou skupinku. Překvapivě.

„Máte všichni všechno?“ kvákala Sis do hloučku. Odpovědi se jí nedostalo, prostě zmatek nad zmatek...

„Dobrá, jdeme hledat odvoz.“



„Takže, prosím o pozornost!“ vyřkla Sis poté, co si všichni naložili svá zavazadla na vozíky na nádraží King's Cross.

„Odznaky nejsou jen pro identifikaci, ale jsou na ně uvalena různá kouzla, která jsou potřebná proto, abyste se vůbec do Bradavic dostali. Díky nim se také dostanete na nástupiště 9 a ¾. Stačí pokud přejedete prstem po jezevci a kouzlo se aktivuje. Zbytek vám dovysvětlíme přímo ve vlaku,“ uzavřela a uvedla svá slova v praxi. Řadu uzavírala Mari spolu s Terezníkem, aby se přesvědčily, že na nikoho nezapomněly. Ha, dvě magorky na konci... :-)


Sotva se zabouchly dveře za posledním cestujícím a lokomotiva zahájila svou pouť přes Anglii, začaly svou seznamovací tůru po jednotlivých kupé.

Hned v prvním se na ně vyvalila spousta otázek.

„A jak jste to zařídily?“ ptala se angie77, která na stránkách už delší dobu nebyla a o pobytu se dozvěděla až z mailu.

„Za to poděkujte tady Sis a taky Hermioně a Harrymu.“ odpověděla jí Mari.

„Potterovi?“ vmísila se evi10, která právě vrazila do dveří.

„Jistě, Harrymu, bez něho by to šlo jen těžce zorganizovat,“ bránila svého oblíbence Terezník a škaredě na ni zazírala.

„Tak nám to konečně vysvětlete,“ vložila se do toho teriisek.

„Dobře,“ ujala se slova Sis. To ona vůbec ráda dělá, že někoho oblažuje svým povídáním…

„Pamatujete si na to, jak jsem byla díky vám na narozeniny u Hermiony? Dozvěděla se tak o našich stránkách a protože vyučuje v Bradavicích Studia mudlů a také jejich ekvivalent pro kouzelníky, pozvala nás na hrad, aby si kouzelníci vyzkoušeli soužití s nekouzelnickým společenstvím. Jelikož viděla, jak moc máme kouzelnický svět rádi, usoudila z toho, že bychom mohli být ti praví. Určitě nebudeme tolik vyjukaní z kouzelnických termínů jako jiní mudlové. Navíc víra v to, že tento svět skutečně existuje, nám pomůže v tom dostat se do Bradavic samotných.

„A jak s tím vším souvisí Potter?“ tázala se nedočkavě Beruška.

„Poté, co mu o tom Hermiona řekla, nabídl se, že pomůže s financováním celého projektu, takže nebýt jeho, možná by tu ani někteří z nás nebyli,“ zakončila rázně oslovená.


„Ale teď zpět k tomu, proč jsme přišly,“ navázala hbitě Mariana. „Na vašich odznacích, jak už vám bylo sděleno, jsou kouzla, jež vám pomohou dostat se do Bradavic. To znamená, že kromě té „víry“ potřebujete i jistý magický potenciál, abyste se dovnitř dostali, oni ho nahrazují. Mimo to, mezi nimi najdete také překladatelské kouzlo. Pokud pohladíte hada, budete mluvit anglicky, ale vám to bude připadat jako čeština popřípadě slovenština. K odznakům dostanete ještě jakési špunty do uší a ty mají za účel překládat slova vyřčená. Aktivujete je pohlazením lva.“ Zlato, jsi magor… :-) špunty! :-)


„Co se týče oblečení, dostanete každý klasický černý hábit, odlišovat nás tudíž budou jen odznaky,“ ujasnila Terezník a jala se je rozdávat.


S malými obměnami se tohle událo v každém následujícím kupé, které navštívily. Když konečně odcházely z posledního, měly už na dohled bradavický hrad s jeho věžičkami, proto na sebe rychle hodily své hábity.



Terezník seděla za Čestným stolem ve Velké síni a křenila se kolem dokola na všechny jako sluníčko. Nemohla ani vypovědět, jakou radost pociťovala při tom, sedět zde. Trošku ji mrzelo rozdělení, které proběhlo po jejich příjezdu, ale nedokázala si ho udržet na dlouho, když viděla ty rozesmáté tváře. Jako organizátorky byly totiž vybídnuty k tomu, aby se připojily k učitelskému stolu na večeři. Společně se Sis byly posazeny každá z jedné strany ředitelky Minervy McGonagallové, Mariana byla od této společnosti odloučena, ale Terezník měla takový dojem, že jí to rozhodně nijak zvlášť nevadí, protože seděla hned vedle zástupce ředitelky, kým nebyl nikdo jiný než Severus Snape. A tím pádem měl z druhé strany také A-Sisi. Když se dozvěděly své rozsazení bylo v jejich obličejích jasně rozpoznatelné zaražení, zděšení a váhání, ale pak se do toho obě vrhly po hlavě a nyní zářily jako měsíček na hnoji, přestože je Mistr lektvarů úspěšně celou dobu ignoroval, což jim rozhodně na náladě neubralo. Sis se musela hodně držet, aby se Mistra neotázala, zda náhodou není… v tenzi a pod tlakem. Bylo vidět, jak na sebe hází potěšené pohledy přes jeho hlavu, tetelí se blahem a potutelně se uculují jako potřeštěné školačky, nutno podotknout, že Terezník si na druhé straně nečinila o moc lépe. Z druhé strany ji totiž oblažoval svou přítomností Remus Lupin, učitel Obrany proti černé magii.

Ehm, neposlouchejte ji!


Bylo tu však ještě něco, co je na počátku uvrhlo do mírných starostí, jež byly však brzy zažehnány. Ostatní spolucestující totiž museli také zasednout k nějakému ze stolů, otázka byla jak určit ke kterému. Všichni ale byli skvělí a vyřešili to ještě dříve, než se o tom skutečně mohlo začít dohadovat. Posedali si podle toho, kam je to táhlo. Byly na ně náležitě hrdé, protože obsadili všechna volná místa u všech stolů bez výjimky.

U zmijozelského stolu mohla vidět: Arival, Katrin, Kaya, Mary, bilshit, Sylwia, wixie, ell, eggy, Kaya Mew, Lianell, A_ja, Beruška, Nadin, Jikita, Jitka, Vendík, Šárka, Confusa, Baruška, temnotaaa, Derena, Lucka D. Colton, Hajmi 50, Dobby, Katie11, schali, sss, Veru, Hatifnatif (a Emička), elulinek, assez, sevy192132, Lucy1313, kapi, Dobby.


U havraspárského stolu: MoNItKA, Osiris, lol, sarinka, Floess, Ivonka, Sarah, Leviathan, jerr, peggy, alexa.daley, Klárka, Jolinar, lushi, atet, ginger, LadyAppleby, Mina, ariana, mia, Lusi, knofks, teru, Samantha.C, Majha, pajush, barbrozinka, wanilka, Makyka33, Martina, layla, Ivy, Bess, evi10, Snapea, soraki, Zrzounek, Jituš, GwenLoguir, Kys, drahokam.


U nebelvírského stolu: S, Flu, M.G., Cannes, Anina, Piratka, eve, Zuzu, Nefer, blackarween, Elza, Blesk, teru, Narf, ClairePotter, Tarmag, ginny potterova, zuzka, denice, ziky121, andie, makyK, lucinka.jurinka, Deraisha, Kiera de Winter, Emík, wocicko, omana55, Donna, Hanako, Monča, moni.cel, nalinka, sun, Zdena, Sevik, Sawie, doxii, Evča, Jitu, teriisek, hakuka.


U mrzimorského stolu: anikh, Niki, Zory, elis, matiak81, Vendik, Angel, Callie, bara, Sammael, Jane, S.sn, Sessllik, Lufiiinka, sevy, Hope, Lail, Janka, cz-tka, miona, Mex, Filomena, kissinka, Leni_ka, Mauss (mausss), Lily, Jirka, Yasmina, eva, teru, FaithLilyan, LaylaSilkensova, moni.black, Gigi, will.greenowl, angie77, Bess.C, Sallome, JSark, Jimmi, Sevik99, Fido.


A všude byli přátelsky přivítáni, u zmijozelského možná mírně odtažitě, ale s postupem času se to stávalo čím dál příjemnějším a nakonec nebyl ani znát rozdíl mezi ostatními.

Po vydatné a vskutku lahodné večeři se přesunuli do jednoho z bradavických křídel, jež bylo pro ně speciálně vyklizeno a upraveno. Ještě že měli jako průvodkyni Hermionu, jinak by se nejspíše ztratili. (Zvláště, pokud by cestu měly najít Terezník se Sis… takhle stačilo, že se anděl přizabil hned o první kamenný schod…) Plni dojmů se nahrnuli do svých pokojů a jak by mohl někdo po takovém dni usnout, že... Během pár minut se na pokojích utvořily skupinky, které klábosily málem až do rána. Taky podle toho někteří druhý den ráno náležitě vypadali.

To Sisi ne, prosím… tak si to totiž aktivně vytvářela svůj oblíbený plán na druhý den, tuto činnost Terezník útrpně snášela, každopádně té otravující potvoře všechno odkývala, jen aby už měla pokoj, což si Sis naivně vyložila jako souhlas se svou úžasnou plánovací mánií.


Na snídani se k nim připojil ještě jeden důležitý článek, nebyl jím nikdo jiný než vedoucí oddělení bystrozorů na Ministerstvu kouzel, Harry Potter. Po setkání s ním i některé jeho zaryté odpůrkyně a odpůrci, museli uznat, že je to přátelský a okouzlující mladík s nenuceným vystupováním. (autorka prosí o neukamenování, nemohla si pomoci...:oD).


Následně byli rozděleni do skupinek, jež jedna z nich byla vedena Nevillem Longbottomem, Hermionou Grangerovou a také Harrym.


Během dne takto navštívili hodiny Lektvarů, kde je, ale nenechal Severus Snape, moc porozhlédnout se s odůvodněním, že: „Lektvary jsou citlivá záležitost, tudíž připravující nesmí být nikým a ničím vyrušování.“ (A sám s blahosklonností sobě vlastní ignoroval fakt, že jestli někdo ty nebožáky vyrušuje a nervuje, pak je to jedině on sám – zejména když neúnavně povlává po učebně jako přerostlý netopýr). A nemilosrdně je vyhodil za dveře.

Pak následovala hodina Bylinkářství, kde jim Neville ukazoval jakousi podivnou masožravou rostlinu z Afriky, přičemž mu jedna málem ukousla ucho, když se ji pokoušel přesadit.

Péči o kouzelné tvory, kde se Hagrid náležitě vytáhl, když jim předvedl jednorožčí mládě, což byla ta nejnádhernější věc, jakou kdy viděli.

A před obědem ještě Jasnovidectví. Sibyla Trelawneyová jim nalila šálky čaje, a v mezi čase, kdy čekala, až je vypijí, upadla do trvalého kóma. Rozumějte, usla. Všichni se tedy nepozorovaně vytratili, no nepozorovaně, nevzbudilo ji ani, když Dobby převrhla kouli, která se zkutálela ze stolu a s velkým rachotem se koulela po podlaze. Sibyla jen zachrápala a udržovala svůj stav, jako by se nikdy nic nepřihodilo.



Sis s Marianou byly trošku rozmrzelé, že se na obědě neukázal Severus, ale měly celkem přijatelnou náhradu v podobě Harryho, alespoň částečnou. „Mohlo to být i horší,“ povzdychly si jedna druhé, „mohla to být třeba Trelawneyová,“ což Terez ocenila záchvatem smíchu, k němuž se připojil skoro celý stůl.

Odpoledne je čekala ještě Obrana proti černé magii, Přeměňování, Kouzelné formule a večer Astronomie.

Následující den byla sobota a tudíž také výlet do Prasinek, který návštěvníci absolvovali spolu s Hermioninými žáky. Náležitě si to užívali, zvláště lahodný máslový ležák u Tří košťat a také výlet k Chroptící chýši.

Po posledním obědě už je, ale čekal návrat domů. Během něho se však údalo něco velmi zvláštního, tedy kromě toho, že se, k potěšení Sis a Mariany, objevil i Snape. Bradavická ředitelka po dojedení totiž vstala ze své židle a učinila jisté prohlášení: „Já, Minerva McGonagallová, uznávám, že Zmijozel je nejlepší ve famfrpálu.“ A zmučeně se obrátila na Severuse, kterému pohrával na rtech vítězoslavný úsměv, a rychle pokračovala. „Ale až po Nebelvíru.“ přičemž mu vrátila úsměv plný triumfu.

Z jeho místa se ozvalo, jen rozzuřené zavrčení a výhružně pronesené, „Minervo!“

Zvedl se ze své židle a důstojně odkráčel pryč, za ním se na něj lítostivě dívaly dva páry smutných očí. Co smutných?! Přímo trpících!


Ředitelka bez jediného slova vysvětlení pokračovala dál a rozloučila se se všemi návštěvníky.


Pak už je čekala jen cesta zpátky domů, nikomu se nechtělo, ale bohužel se museli vrátit zpět do svých životů a ke svým rodinám.

11.11.2009 21:20:13
ASISI
 
Už to tak vypadá: obsah těchto stránek může být nevhodný pro děti a mladistvé. Obsah těchto stránek může obsahovat homosexuální tématiku. Obsah těchto stránek může obsahovat Harryho Pottera v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one